Všechno to začalo v kuchyni. Od chvíle, kdy se mi začaly rodit děti (nakonec 3), trávím tam podezřele hodně času. I když jsem měla na mateřské i částečný úvazek v nakladatelství, stejně jsem pokaždé skončila mezi hrnci, miskami a špinavým nádobím. A zbytky. A dalšími hrnci. A dalšími zbytky. (Ano, opakuju se. Taková je realita.)

Postupem času jsem si začala připadat lehce přehlcená. Možná i trošku nihilisticky. Ale pak se můj vnitřní kompas zasekl na slově "radost" a ukázal mi cestu ven.

A tak jsem se vydala po stezce udržitelnosti, s lehkostí v srdci a hrstí klidu v kapse. K mému překvapení to i vydrželo a fungovalo. Svět se zdál být najednou klidnější, jednodušší… a o něco méně plný odpadu.

Každý z nás svou pozornost zaměřuje na něco jiného, i když se díváme na stejnou věc. Moje pozornost se přirozeně upírá k "udržitelným radostem". Vidím v tom trochu dobrodružství – sbírám okamžiky, které souvisejí s míň je víc, míň vnějších podnětů a věcí, víc nalézání vnitřích pokladů, víc šetřením zdrojů, ať už jde o peníze, čas, nebo přírodu.

Možná je to proto, že si neumím představit, že bych dělala něco jiného. Možná je to tím, že mi chyběla angličtina, focení a kreslení. A taky proto, že mě baví bezobalové balení.

Teď to všechno můžu spojit dohromady.

A doufám, že i vy při čtení těchto stránek najdete kousek radosti a inspirace.